Luḿir: revue pro literatura, umění a společnost, Volume 191891 |
Other editions - View all
Common terms and phrases
Albany Alžběta Amenhotep arcikníže avšak Bůh bych býti celý rok což čas člověk čtvrt léta dále děkan dítě dobře domů duše duši Džerba farář hned chtěl chvíli J. V. Sládek jehož jenž jež Jiří Popel Josef Svátek jste Julius Zeyer konečně kteří květ Liliana Lobkovic Lumír Marta měl měla můj muž Napsal nás naše neboť něco něho někdy několik něm němu než nežli níž nýbrž nyní oči opět otec ovšem pán pan Artur paní Holubovská paní Ludmila Pokračování Popel z Lobkovic právě pravil Praze proč prý přece před přes řekl řekla sám sobě Sonet společnost srdce stále starý svůj svých svým štěstí Taine Tankredo tato teď těch též tohoto Tomáš třeba tři tvář ulice číslo 9 umění vám vás více vše všecko všech všichni vůbec vůli Vždyť zvláště žena ženy život
Popular passages
Page 365 - Cechách, nebot skoro soucasué se zmínénym rozkazem hejtmanovi chomutovskému, totiz dne 20. bfezna 1597, bylo hejtmanovi kladskému od císafe kázáno, aby Lobkovicovi odñal vsecky listy a spisy a zaslal je do Prahy. Mohl tedy vézeñ do té doby psáti tez listy z vazby své a takové tez od pfátel svych pfijímati, ac to bylo hned zpocátku...
Page 274 - Domine, labia mea aperies, et os meum annuntiabit laudem tuam. Deus meus, in adiutorium meum intende Domine, ad adjuvandum me festina.* Gloria al Padre...» « Gloria al Padre, al Figliuolo ed allo Spirito Santo, così è stato, così è, così sarà per tutta l'eternità. » Donn'Antonia fece scorrere la prima pallottolina rossa, e cominciò:
Page 390 - Na nebí bylo jiz pino hvézd, kdyz na záprazí obje vila se mala postava staré báby, která septala u prostfed velkych slz tfem bílym bodum, jez jako bílé plainénky kolébaly se jí vstfíc: „Lojzka nám umrela, husif.ky ! — Co teds vámi?
Page 377 - Popel z Lobkovic pfevezen z Kladska do státního vezení na zámku v Lokti v Cechách, coz bylo také bez prodlení vykonáno. Pod...
Page 109 - Co borke bylo — nable studí, со zlaté bylo — v bláte dlí, со bavilo kdys — dues to nudí, со bylo plam — je svit jen • indly. Na misto skutku slova, slova... Kdo zdráv, ten ptá se udiven : Je mozno, ze tak lid se chova, v boj o své bytí pfipraven ? III.
Page 356 - Ta má naháñky," zasmál se Jezek, kdyz na záspi zmizela. „Mël by skoro pravdu, kdyby se o ñeco hlásil, со pak není syn? К nám on Toník pfijde, ale kdyby cbtel vypñjCovat, ue abys pfijeil ! Do smrti bychom se s tlm neshledali, kde bys ho po svëtë shánel!
Page 88 - Sla za nim a jala jej za rameno a pobledla mu do oci a otevfela ústa, by nevoli svou jevila • — ale polil ji stud a nemohla mluviti, a ty o6i, do kterycb hledêla, podmañovaly, odzbrojovaly ji nevyzpytatelnon, konzelnou mod a silou svou.
Page 356 - I prosím vas, panímámo, starí lidé byvají stejni ; jiña zas déla, jako by mêla jenem jednoho syna, jako by se od nëho hnout nemohla a druzí pak jsou rádi, ze se musí starat jenom nejstarsí,
Page 357 - Honem bëzela pro chleba a máslem," odpovëdël Toník. „I tote div divoucí — to jsou, pane, lakoty!" ostfe spustila matka. .Ta nebohá stará mama lezí uz dva roky na peci a zivobytí má, — darmo povídat!
Page 138 - Byl jsem krut,^!" zvolal, bodlo jej to u srdce a sklopil o6i. „Ó, odpnst mi!" dodal pak. Liliana zamyslila se hluboce a pravila pak : „Probouzím se ze sna, ano, ale ze sladkého! Myslila jsem, ze jsem milována, a vidím, ze nevíte, Tankredo, со je láska.